Březen 2010

Za chvilku to vypukne... :'((

15. března 2010 v 18:04 | Veronika
asi za 2 min by měl začít koncert...Bill se teď naposled upravuje než vyrazíí na pódium a já se tu učim dějepis :-!! všici co tam jdete ...závist vám :(( jinak si to moc užijte...to je děsnej pocit když si představím že jsou v ČR a já tam nejsem :(( to je vše... ještě jednou - užijte si to... já jdu fňukat nad dějákem ...Pa

Zítra jsou tu :'((

14. března 2010 v 22:54 | Veronika |  Me & BLOG!
Chjóó... zítra jsou tu a já tam nejdu [prý je to moc daleko a podobný keci mých rodičů] ...nejdřív mi slíbijou že tam pojedu a pak najednou nic... a stejně bych nesehnala lístky ..a tak se už měsíc smiřuju s tím ž je neuvidím :'(( bééé... a co vy ? jdete tam ???¨
jinak sorry že sem tu málokdy ale nemám vůbec čas... a nejdou mi psat komentáře..!!! tak nevim jak oběhnu sb!! tak to je za dnešek asi vše.. pá


Bill: ,,Německo bych nikdy nehodil za záda" [Stern]

5. března 2010 v 10:23 | Veronika |  Články


Je milovaný nebo nenáviděný, chladným nenechává nikoho: Tokio-Hotel-zpěvák Bill Kaulitz je na cestě stát se globální super hvězdou. Poprvé mluví dospělý muzikant o břemenu slávy, jeho obavách, touze po velké lásce - a prezentuje se v naplno novém vzhledu.

Pane Kaulitzi, vy jste se stal hvězdou v 15 a již pět let žijete v permanentně mimořádném stavu. Když se ohlédnete zpátky, co pociťujete?
První roky byly jako opilost. Nemuseli jsme i nadále chodit do školy. To mně připadalo samozřejmě super. Mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Ale mělo to také jiné stránky. Vzpomínám si, že jsem chtěl oslavit moje 16. narozeniny, ale místo toho jsem musel dávat rozhovory. Bylo těžké, vyvíjet tuto disciplínu, bylo to už docela vyčerpávající.